téměř sama

Synek odjel na tři dny k prarodičům. Na chvíle samoty samotinké jsem se těšila, pobýt si v klidu ve svojí hlavě, příjemná vidina.. To se ale mělo odehrát až následujícího dne.

Přechod mezi dětným a bezdětným modem byl totiž velmi pozvolný. Jen co jsem synovi zamávala, vplula jsem do kavárny, kterou se linulo povídání Krkavčí matky. A kolem Verunky, tam se vždycky nějaké dítko najde J. Veroničino sdílení šlo do velké hloubky, naživo to pro mě bylo ještě silnější než v podobě psané.. Děkuju Ti.

Děti kolem mě pobíhaly i nadále, i když tentokráte jenom po stříbrném plátně. Promítali na něj Nerodiče, dokument zachycující různé podoby (ne)rodiny jednadvacátého století. Předponu „ne“ uvádím v závorce, je na každém, zda ji tam potřebuje či nikoliv.

Pro mě je rodinou takové společenství, ve kterém proudí láska. A třeba v případě lesbických žen očekávajících třetího potomka byla láska takřka hmatatelná – i v jejich přátelském vztahu k biologickému otci dítka.. Nu, mrkněte sami.

Nerodič [dokumentární film]. Scénář a režie Jana POČTOVÁ. Česko, 2017.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *