o světle v nás

Když jsem ulehla do postele, vešel do mě klid a vědomí toho, že vše je v pořádku a děje se přesně v takovém tempu a okamžiku, ve kterém má.

Zajímavé je, že v tomto rozpoložení se mi do mysli vkradla vzpomínka na počítačovou hru – The Sims. Vzpomínáte na diamant, který se vznášel nad každou postavičkou? Jeho barva indikovala, v jaké kondici se človíček nachází. Šlo o tóny rudé až jasně zelené. Rudá věstila, že jde do tuhého a Sim je velmi frustrovaný – k smrti unavený, naprosto vytočený… Zelená barva byla naopak známkou prospívání postavy – radosti, spokojenosti a naplnění.

Došlo mi, že podobný diamant máme v sobě i my, pozemšťané. Představuji si jej jako zlatý, blyštivý a zářící do všech stran… Vrhá světlo na pěšinky, kterými se máme vydat, svítí do tváří lidem, kterých si máme všimnout… Je čirou láskou, přijetím a radostí.

Jako malá jsem milovala tanec. Chodila jsem do kroužku, který vedla jedna moudrá slečna. Říkávala: „Představte si, že máte v hrudi světýlko. Když tancujete, srovnejte ramena, vypněte hrudník, ať má světlo volnou cestu a může zářit.“

Při tanci životem máme ramena občas svěšená a záda kulatá…Věříme myšlenkám, které s námi nejsou v souladu. Svůj drahokam ukrýváme pod nánosy těchto přesvědčení. Už tolik nezáří a my s ním… Můžeme být natolik zmateni, že nerozpoznáváme, co potřebujeme, přestože náš diamant to vždycky ví – a nejenom ve světě Simů… Možná v takových chvílích ani nevěříme, že v sobě něco tak nádherného máme.

Kontakt se svým vnitřním světlem však můžeme kdykoli obnovit. Ono na to čeká. Jakmile si na ně rozpomeneme, Vesmír nám začne pomáhat. Chce abychom zářili radostí. Ohýnek začne víc a víc plápolat a my uvidíme správný směr.

Vnitřní světlo, diamant, srdce, síla, oheň – terminologie je nepodstatná. Představme si onen zdroj právě v takové podobě, která s námi souzní.

Držím palce. Nám všem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *