povaha sdělení a sdílení

Byla naprosto soustředěná, nenechala si utéct jediné její slůvko. Vždyť to máme podobně, napadlo ji. A já myslela, že se tím ostatní netrápí. Cítím úlevu – už na to nejsem sama… Její pevná skořápka malinko povolila a odvážila se sdílet i svojí dosud utajovanou zkušenost. Bylo jim dobře, nalezly v sobě pochopení a taky sílu, jak jít dál.

Pokračovat ve čtení →

výměna filtru aneb jak pocítit úlevu

Když můj pohled sklouzne na ten obraz pověšený v obýváku, zalije mě divný pocit… Něco se mi na něm nezdá… Vlastně – není to poprvé, tak proč ho tu vlastně mám?
Po pár dnech jej nesu pod paží do sklepa. Hledám mu v tom všem harampádí skrýš.

No ano, dám ho ke starým rámům. Jen je trochu porovnat… Kde se tu vzal tenhle bílý? Není mi vůbec povědomý… Hmm, líbí se mi. Vždyť on by pasoval na ten obraz… Postarám se o výměnu rámu a nově vzniklou dvojici opírám o stěnu. Zadívám se na ni z dálky – tedy, sluší jim to. Jak málo stačilo… 

Pokračovat ve čtení →

o světle v nás

Když jsem ulehla do postele, vešel do mě klid a vědomí toho, že vše je v pořádku a děje se přesně v takovém tempu a okamžiku, ve kterém má.

Zajímavé je, že v tomto rozpoložení se mi do mysli vkradla vzpomínka na počítačovou hru – The Sims. Vzpomínáte na diamant, který se vznášel nad každou postavičkou? Jeho barva indikovala, v jaké kondici se človíček nachází. Šlo o tóny rudé až jasně zelené. Rudá věstila, že jde do tuhého a Sim je velmi frustrovaný – k smrti unavený, naprosto vytočený… Zelená barva byla naopak známkou prospívání postavy – radosti, spokojenosti a naplnění.

Pokračovat ve čtení →

téměř sama

Synek odjel na tři dny k prarodičům. Na chvíle samoty samotinké jsem se těšila, pobýt si v klidu ve svojí hlavě, příjemná vidina.. To se ale mělo odehrát až následujícího dne.

Přechod mezi dětným a bezdětným modem byl totiž velmi pozvolný. Jen co jsem synovi zamávala, vplula jsem do kavárny, kterou se linulo povídání Krkavčí matky. A kolem Verunky, tam se vždycky nějaké dítko najde J. Veroničino sdílení šlo do velké hloubky, naživo to pro mě bylo ještě silnější než v podobě psané.. Děkuju Ti.

Pokračovat ve čtení →

insomnia

již z hodiny, kdy byl tento příspěvek publikován, je patrné, že tato noc (duchů) se nesla v duchu kontemplace nad tématy, která by už měla spát..
doufám, že ono rozjímání bylo nakonec ukončeno manévrem, kdy si lehnu vzhůru nohama – jestli mi rozumíte – a tělo a mysl (proč se mi sem plete ta descartovská dichotomie?) samým překvapením paradoxně usne/usnou..